Archeologická podsbírka
Za zakladatele archeologické podsbírky Muzea Vyškovska můžeme označit správce Krajinského muzea ve Vyškově a jednatele Státního archeologického ústavu v Praze, profesora vyškovského gymnázia Vojtěcha Procházku. Ten spolu s dalším propagátorem muzejní činnosti na Vyškovsku, MUDr. Janem Zhánělem vedl v letech 1931–38 výzkumy na hradu Melice, které přinesly rozsáhlý soubor nálezů tvořících významnou část podsbírky. Třetím významným přispěvatelem se stal amatérský archeolog Gabriel Křivánek, jehož jméno je spojeno především s nálezy z Markovy cihelny ve Vyškově.
První soupisy získaných předmětů byly pořízeny již Vojtěchem Procházkou. V 60. letech 20. století byly předměty nově utříděny a znovu zainventovány. O systematickém formování podsbírky můžeme mluvit až od roku 1973, kdy došlo k profesionalizaci archeologického pracoviště.
Pro své příznivé geografické i klimatické podmínky byl region již od pravěku vyhledávaným sídelním prostorem, což se odráží na množství archeologických nálezů. Jejich četnost vzrostla především na počátku 21. století v souvislosti s výstavbou průmyslových zón a s budováním dalšího úseku dálnice D1. Podsbírka zahrnuje široké spektrum předmětů pravěkého, středověkého i novověkého stáří, které byly získány archeologickými výzkumy a prospekcí.
Nejstarší období, které je v podsbírce zastoupeno, je střední paleolit (250000 – 40000 př. Kr.). Z této epochy se do dnešních dnů dochovaly kostěné a kamenné štípané nástroje a kosterní pozůstatky fauny (mamut, jeskynní medvěd, nosorožec, sob). Variabilita inventáře se rozrostla s příchodem prvních zemědělců (neolit, 5600 – 4500 př. Kr.). Přibyly výrobky z hlíny (keramické nádoby, plastiky, doklady textilní výroby – přesleny, závaží), broušené a vrtané kamenné nástroje, kamenné zrnotěrky (na „mletí“ obilí), zbytky hliněného výmazu stěn domů (mazanice). Unikátem z tohoto období je nádoba s otiskem tkaniny z Lulče (kultura s lineární keramikou). K dalšímu navýšení různorodosti nálezů došlo v souvislosti s rozšířením kovů – nejprve mědi (eneolit, 4500 – 2000 př. Kr.), potom bronzu (doba bronzová, 2000 – 800 př. Kr.) a nakonec železa (halštat; 800 – 370 př. Kr.). Vedle šperků (náramky, vlasové ozdoby, přívěsky), šatových součástek (opasky, spínadla – jehlice a spony), postrojů, zbraní (nože, dýky, meče) a nástrojů (srpy, radlice) se dochovaly i artefakty související se zpracováním kovů (kadluby – hliněné a kamenné formy, tyglíky – pánvičky na odlévání kovů). Nedílnou součástí sbírky jsou také kostěné ozdoby a hřebeny, přívěsky z ulit, jantarové korálky, šperky ze skla, zlata a stříbra, stavební keramika (kachle, dlaždice, cihle) a architektonické články.
